Pasivita je patologickou nemocí mysli dnešní doby 

V dnešní době řešíme především fyzické zdraví člověka. Kupujeme multivitaminy, zdravé sirupy, zelené nápoje, navštěvujeme prodejny zdravé výživy. Snažíme se zdravě vařit. Snažíme si všemožným způsobem vylepšit a zpříjemnit život. Potřebujeme lepší oblečení, bezpečnější auta, větší domy. Chytřejší děti, lepší práci a větší peníze. Mnohdy hledáme a možná i sníme o lepším partnerovi. Společnost se nás naučila řídit se pravidly, o kterých nás nenapadne ani přemýšlet, natož pochybovat. Jsme v jednadvacátém století, máme k dispozici televizi, internet a ze všech stran nové a nové informace a produkty.            

Souhrn nejen těchto všech faktorů však vede k tomu, že se stáváme ve svém vlastním životě pasivními jedinci. Stali jsme se lidskými bytostmi, které neustále něco očekávají od druhých. Od společnosti, svých partnerů, dětí i vlastních rodičů. Jeden příklad za všechny. Znám mnoho dívek a žen (samozřejmě to platí i o mužích), které nemají partnery. Hledají. Nemají štěstí a nedaří si jim. Ale hledají tím způsobem, že řeknou: chtěla bych, aby byl… hezký nebo lépe atraktivní, milý, měl mě rád, měl peníze, miloval naše děti, měl vzdělání, uměl jazyky… Za muže: aby byla krásná, uměla to v posteli, moc nám do ničeho nekecala a nikam věčně netrajdala atd. Všichni si něco vysníme, něco si přejeme a očekáváme. Ale co se na to podívat z druhého a zdravějšího pohledu? Z pohledu toho, že nebudu chtít já po někom, ale řeknu si: mému novému partnerovi mohu já nabídnout? Vidíte ten podstatný rozdíl v přístupu? Já bych chtěl/a, versus mohu nabídnout? A právě tento moment, že od někoho očekávám „něco“ je patologickou nemocí naší mysli. Neustále očekáváme, a když není naše představa naplněna, je zle. Nejsme otevření změnám, přístupu. Nedokážeme pracovat s něčím jiným než s tím co jsme si vysnili. Jsme pasivní, nepružní, netvůrčí, nedůvěřivý. Nedokážeme vidět krásu tam kde je, protože neodpovídá našim představám. A vidíme jen to, co máme ve své vlastní hlavě. Jak omezený pohled každý z nás v tomto má. Naše srdce není otevřené skutečnosti, ale ulpívá na snech mimo realitu. Už jen proto, že mnoho přání o tom, jak by měl partner vypadat je naprosto rozporuplných a nereálných. Jak řekl Osho, „můžeme být šťastní, že Bůh neplní všechna naše přání, protože bychom byli v pěkné kaši“. V dnešní době se hodnota člověka neurčuje založením jeho srdce, ale množstvím majetku, titulů či škol, kterými prošel. Nezáleží na tom, jestli má zdravý selský rozum a je člověkem, nebo jen učeným papouškem bez skrupulí opakující naučené skutečnosti ze svých škol. Je v tom velký rozdíl. Bohužel většina lidí v dnešní společnosti tento rozdíl nedokáže vidět. Jsou pasivní ve své vlastní mysli a nedokážou přijmout novější a zdravější pohledy na věci kolem sebe. Popřemýšlejte alespoň trochu o tomto tématu

eBook Čo jesť po cvičení